Co se dělo?

25.8.-10.9.2005
Navštívili jsme západní část řeckého ostrova Kréta. Z Heraklionu jsme se busem postupně přesunuli do Rhetimna a Chanie. Odtud jsme pokračovali do Bílých hor kde jsme vylezli na vrchol Gingilos a prošli soutěsku Samaria. Pak jsme pobyli v lazeňském městečku Lissos a na jižním pobřeží. Soutěskou Aradena jsme prošli do Hory Sfakion. Pak už jen autobusem do Chanie, kde si půjčujeme auto a vyrážíme do obou západních rohů krétského ostrova (pláž Elafonissi a poloostrov Gramvoussa). Pak už jsme strávil jen pár dní v Chanii a následně odcestovali domů.

Severní kréta - průmyslová turistika

Pátek 26.8.2005
20:47 vláček do Bubenče, pak busem na letiště a pak nudné čekání do 00:40 (27.8.), kdy jsme se společností SmartWings vzlétli směr Kréta-Heraklion. Přílet 4:30. Vyzvedli jsme si batohy a v 6:00 jsme jeli busem (jezdí 6-23) za 0.7euro do centra. Sešli jsme k benátské pevnosti u přístavu a tam čekali do 8:00 až nám otevřou archeologické muzeum = téměř to jediné co co je v Herakliu zajímavé. Akorát nás tam nechtěli pustit s batohy, tak jsme je nechali na nádraží v úschovně. Prohlédli jsme si muzeum, pak nějaký kostelík, kašnu a po obídku v restauraci kam nás nahnali jsme se vydali na nádraží a po nudném čekání jsme v 16:00 vyrazili busem dál na západ směr Rethimno. Tam jsme pěkně splavení došli do kempu asi 6 km od centra, postavili stan, uvařili a konečně šli spát.

Neděle 28.8.2005
Ráno jsme se sbalili a vydali k centru. Usadili jsme se na pláži, koupili velký meloun a koupali se v moři - konečně odpočinek. Asi kolem 13 hodin jsme se spakovali a šli si projít projít park se zoo a obrovskou benátskou pevnost - moc pěkná. V 17:00 jsme busíkem frčeli dál na západ do Chanie. Tam jsme po chvilce trmácení našli kemp, zašli na večeři a šli do hajan.

Pondělí 29.8.2005
Koupání na písečné pláži v moři. Odpoledne jsme se vydali hledat půjčovnu aut a cestou si dali gyros a zkusili najít místní horolezecký svaz. Tam jsme si chtěli domluvit přespání v horách, ale nikdo tam nebyl. Částečně jsme prošli Chanii, ale část jsme si nechali na konec pobytu. Nakonec jsme se rozhodli vyrazit nejprve do hor a pak teprve projet severozápad autem. Proto jsme si koupili lístky do Omalosu na druhý den. Ještě jsme si prošli park a pak přes úzké uličky došli zpět do kempu. Spát jsme šli brzy, protože jsme ráno vstávali v 6:00 na autobus do Xiloskala (Omalos).

Přes Bílé hory na jih

Úterý 30.8.2005
Ráno jsme vstali zabalili věci a v 6:45 jsme vyšli na autobus. Ten jsme stihli a za dvě hodinky jeli po stoupající a klikatící se cestě do Xyloskala, kde začíná slavná (možná až moc) soutěska Samaria. Tam jsme si na chatě s dovolením nechali batohy a nalehko jsme se začali drápat na vrchol hory Gingilos (2080mnm). Po cestě jsme se seznámili s němcem, který Krétu znal a dal nám užitečné tipy. Cestou jsme si asi po 1,5 hodině nabrali vodu a pokračovali dále přes sedlo do kopce. Ovšem konečné výhledy stály rozhodně za to. Jen kdyby v údolí směrem na sever nebyly mraky. Cesta nahoru trvala 2,5 hodiny a cesta dolů taky. Po návratu dolů na chatu s restaurací, jsme si dali oblíbenou kombinaci = řecký salát + tzatziki. Poseděli jsme na terase a sledovali místní divoké kozy Kri-Kri jak se prohánějí soutěskou (prý jsou jen tam). Okolo 18 hodin jsme se vydali na protešjí kopec přespat na horskou chatu Kallergi (1680 mnm). Cestou jsme si v mlze uvařili večeři a na chatu dorazili za soumraku. Chatu sice spravují rakušané, ale mají tam českou šéfovou Janu s maminkou a Pavla, takže jsme strávili příjemný věčer a česky. Na chatě jsme přespali za 10euro/osobu.

Středa 31.8.2005
Ráno jsme posnídali jogurt s medem, udělali pár fotek a v 10:15 se vydali dolů do soutěsky. Jiřík si umyl batoh když si do něj sbalil ešus plný vody připravené na čaj:-) V 11 hodin jsme každý za 5 euro vešli do Samarie a protože nám jela v 17:00 loď, tak jsme ji asi za pět hodin proběhli (ovšem žádná škoda - turistické místo). V rozbořeném městečku Samaria Andy nakrmila Kri-Kri fikovými listy a pak jsme prošli nejužším místem plným turistů, které jsme mezitím dohnali. V 17 hodin jsme skutečně nasedli na loď a pluli podél jižního pobřeží směrem na západ do Sougie (asi jednu hodinu). Tam jsme postavili stan na pláží mezi spoustou jiných, koupili si jídlo i vínko a strávili tam hezký věčer a větrnou noc.

Dva dny v antických lázních Lissos

Čtvrtek 1.9.2005
Posilněni teplým chlebíkem se sýrem feta jsme se celé dopoledne koupali a pak se vydali na pěší výlet po silnici přes vesničku Moni do nedalekých ruin města Elyros. Za 2 hodiny jsme ušli asi 11km. Z Elyrosu toho příliš mnoho nezůstalo takže to chtělo hodně zapojit fantazii, zato odtud byl hezký výhled do okolí a udolí Sougie. Cestou zpět jsme stopli řeka jedoucího k pobřeží, který nás tam svezl a ještě jsme dostali hroznové víno. Pak jsme se okoupali, sbalili a vydali se na západ do vedlejšího udolí starověkého lázeňského města Lissos. Dorazili jsme tam asi za 1,5 hodiny těsně před západem slunce, takže údolí bylo i s malou pláží krásně nasvětlené. Okamžitě se rozhodujeme, že tady zústaneme o den déle než jsme plánovali. Údolí bylo liduprázdné (k večeru a strašidelné) až na jednoho řeka, který řikal, že máme stěstí, že správce je nemocný, protože jinak tam není možné stanovat. Ještě než spadla tma jsme stačili zajít pro vodu, uvařit a postavit stan. Ani komáři ani větrná smršť od moře, před čím nás varoval řek se nekonaly, zato nás budily zvuky místní fauny (převážně kozy) - opravdu divočina.

Pátek 2.9.2005
Brzy ráno jsme se okoupali asi na nejkrásnější pláži jakou jsme na Krétě viděli a šli si prohlédnout zbytky města. Byly tu zbytky antické nemocnice zasvěcené bohu Asklépiovi i s původní mozaikou. Ostatní antické ruiny byly uměle recyklovány v množství různých římských staveb a hrobů. Byly tam i dva novější kostelíky. Tady si člověk hravě představí jak vesnice fungovala. Navíc je všude spousta stromů se svatojánským chlebem, olivovníků a několik citrusů. Přes den se v údolí objevilo pár turistů, naštěstí však většinu věčer odvezl člun. Odpoledne jsme se šli projít do kopce směrem na západ k Paleochoře a prohlédli si údolí osvětlené z druhé strany. Tentokrát v Lissosu přespaly ještě další dvě dvojice.

Pohádkové jižní pobřeží

Sobota 3.9.2005
Vstávali jsme brzy (7 hodin), aby jsme se sbalili a stihli vyfotit toto krásné místo za ranního světla a šli jsme zpátky na loď do Sougie. Tam šla Andy nakoupit a potkala známého němce z hor. Na loď jsme čekali do 10:30, ale zato jela přímo do Loutra jak jsme si naplánovali (2 hodiny). Krásné městečko s průzračným zálivem jak je obvyklé na jižním pobřeí. Tam jsme poobědvali (chobotnicový salát co měla Andy slíbený, aby měla motivaci ťapat s batohem, rajčata plněná kořeněnou rýží + frapé). Po obědě jsme se vydali po značce kousek na západ přes zbytky starověké osady Phinix (částečně předělané na posilovnu:) a pláž Finix. Podél skály jsme pak pokračovali směrem k mramorové pláži (Marmara) která leží u vchodu do soutěsky Aradena. Na pláži nebyla pitná voda takže jsme tahali dost té léčivé jestě z Lissosu (dost na Krétě znamená alespoň 4 litry na jednoho/den). Když po páté všichni turisti odjeli zůstali jsme na mramorové pláži sami, dokud k večeru nezačala přijíždět místní smetánka v motorových člunech. Okoupali jsme se a zašli na večeři do taverny a usnuli na pláži.

Neděle 4.9.2005
Ráno vstáváme v 8:00 a hned se okoupeme ještě sami na pláži. Po snídani v taverně (se 3 barevnýma kočkama) se s batohy vydáváme do divoké soutěsky Aradena. Už od počátku je jasné, že některé pasáže budou obtížnější než např. u Samarie což se potvrdí když nad námi po chvíli uvidíme létat hejno supů. Asi po hodině pochodu vidíme odbočku malou soutěskou doleva na Agios Ioannis. Mylně se domníváme že je to cesta do vesničky Aradena takže se tudy nalehko vydáváme a značená cesta asi po půl hodině vede do vyprahlého údolí se zbytky civilizace (málo znatelnými). Tam jsem se drápal sám zatímco Andy měla počkat pod údolím. Po opožděném návratu tam však nebyla a ani neodpovídala na volání čímž mne lehce vyděsila. Po chvíli jsme se ale přece jen našli a vrátili se k batohům. Oproti našemu očekávání byla soutěska docela dlouhá s fantastickými výhledy, hlavně z poslední pasáže vedoucí po straně skály, kde člověk snadno dostane závrať. Po chvíli jsme podešli most pro auta vedoucí z Aradeny do Anopolis a postupně jsme prošli Aradenu a asi po půl hodině došli vyprahlí do Anopolis. Po lehkém občerstvení a hovoru s místníma a se dvěma skoty vyrážíme hledat cestu na Hora Sfakion. Vede vedle kopce s anténami místy po nějáké prastaré vydláděné cestě údolím a posléze velice úzkou soutěskou plnou mrtvých koz, resp. toho co z nich supi nežerou. Asi po více než dvou hodinách přicházíme před západem slunce serpentinami do Hora Sfakion. Tam jsme se ubytovali v hotelu, zkulturnili se a zašli si na dobrou večeři. Cena za pokoj: 23 euro.

Autem k cípům kréty

Pondělí 5.9.2005
Lehce jsme sbalili batohy a šli si koupit na snídani tiropittu = taštičku z lístkového těsta plněnou sýrem a nanuk. Prohlédli jsme si městečko i místní pláž a v 11 hodin nám jel bus do Chanie. Cesta vedla samýma zatáčkama přes kopce a tak jsme z okna měli krásné výhledy například na náhorní plošinu Askifou. Asi ve 13 hodin jsme dorazili do Chanie a zašli se posilnit gyrosem na nádraží. Pak jsme si šli do předem vyhlédnuté půjčovny půjčit na dva dny auto. Vybrali jsme si malou plechovku Hyundai Atos (30 euro-den) a vyrazili přes celé město na západ do vesničky Ano Vouves prohlédnout si snad nejstarší olivovník na světě. Prý má 3000 let, ale žádný obr to nebyl, ikdyž stáří na něm vidět bylo. Byl dutý, ale přesto měl spoustu oliv. Když nás omrzel vydali jsme se směrem na poloostrov Rodopos s hezkou vyhlídkou a pak už na jižní roh západního pobřeí na ostrůvek Elafonissi proslavený nádrhernými plážemi, kam se dá prý přejít jen pokolena ve vodě. Jeli jsme přes Kastelli, Platanos kde jsme podcenili nákup benzínu. To nás pak zamrzelo, protože začalo drápání do kopce. Naštěstí nám místní poradili jednu benzínku kam jsme si zajeli asi jen 10km, ale hlavně, že jsme tam dojeli. Cesta byla klikatá, srázy kolem strmé a svodidla žádná. Cestou jsme se ještě stavili prohlédnout si zvenku klášter Hrisokalitissa a kolem osmé jsme dorazili k pláži. Akorát čas k tomu abychom v tichosti postavili stan poblíž dalších karavanů a šli spát. Spalo se už líp, protože se lehce ochladilo. Ráno jsme pak zjistili, že se tam opravdu nesmí stanovat.

Úterý 6.9.2005
Ráno při východu sluníčka jsme si sbalili věci a dali je do auta. Sebrali jsme snídani a šli posnídat na pláž ještě bez turistů. Pak jsme přešli na ostrov a celý ho obešli. Cestou zpátky jsme se okoupali v krásné laguně. Pak už jsme jen sledovali jak se oblast plní turisty a to bylo maso, takže jsme v poledne vyjeli směrem k severnímu cípu západního pobřeží na poloostrov Gramvoussa. Dojeli jsme do Falassarny a pěšky se vydali prohlédnout si co zůstalo z obrovského antického přístavního města Phalasarny. Na první pohled moc ne, protože přístav byl zničen zemětřesením a posunul se asi o 6 metrů nad hladinu moře (stejně tak jako celá Kréta při výbuchu na Santorini = původní úroveň hladiny je vidět skoro na všech skalách jižního pobřeží asi 2 metry nad vodou). Archeologickým průzkumem odkryté místnosti jsou však velmi zachovalé = paráda. Poté jsme po modrých značkách vyšli na tůru po poloostrovu Gramvoussa. Vzhledem k podcenění mnoství vody a obuvi jsme po 2,5 hodinách došli asi jen do 3/4 ale výhled na přilehlé ostrovy s pevností posledních obránců Kréty jsme krásně viděli. Vyprahlí jsme se doplazili k autu a šli se okoupat na pláž. Ovšem cestou jsme neodolali večeři v taverně takže jsme se koupali až se zapadajícím sluníčkem. Pak jsme si šli najít bydlení na pláž mezi trosky starého přístavu. V noci nám do ouška vesele pískali netopýři.

Středa 7.9.2005
Ráno jsme se sbalili poměrně brzy po východu sluníčka možná taky proto, že přijeli rybáři a nechali na břehu psa. Vyjeli jsme si na poslední naplánované místo: do starověké Polyrinie na jih od Kastelli. Město bylo na kopci a moc z něj kromě hradeb nezbylo. Zato jsme měli fantastický výhled na záliv Kissamou mezi poloostrovy Gramvoussa vlevo a Rodopos vpravo. Pak jsme si v osamělé sotva otevřené taverně s hezkou vyhlídkou dali výborné frapé za výbornou cenu. Cestou dolů jsme si přáli abychom nepotkali auto v protisměru což by byl asi pršůvih. Naštěstí ne. Pak už jsme po dálnici uháněli do Chanie vrátit plechovku do půjčovny. Poté jsme se šli ubytovat do nám už známého kempu a pro změnu se okoupat do moře. Po koupání jsme se šli projít do starého centra Chanie, kde jsme si dali večeři.

Chanie

Čtvrtek 8.9.2005
Dopoledne jsme strávili ve znamení nákupů dárků v centru Chanie. Většinu jsme nakonec nakoupili v zajímavé tržnici s půdorysem ve tvaru kříže z počátku minulého století. Po obědě jsme si prohlédli přístav a středověké doky, které teď slouží jako výstavní prostory. Až do tří hodin jsme se toulali po centru. Pak nás napadlo zajít si do námořního muzea. To bylo moc hezké se spoustou modelů řeckých lodí všech dob. Bohužel nás však ve čtyři hodiny nemilosrdně vyhodili, protože zavírali. Andy litovala, že se nestihla podívat do modelu kabiny ponorky, takže jsme se byli aspoň utěšit zmrzlinovým pohárem do vedlejší kavárny Metlemi s hezkým výhledem na nábřeží touto denní dobou zrovna bez davů turistů. Pak jsme se vydali procházkou pěšky přes celé město zpátky do kempu, kde jsme stihli ještě odpolední koupání v moři. Večer jsme zakončili v kempové restauraci Stifadem (pečený králík) a vínem, které se nedalo pít. Abychom si napravili chuť koupili jsme si v obchůdku jiné avšak výsledek byl téměř stejný, takže jsme to vzdali a šli spát.

Pátek 9.9.2005
Ráno jsme zaplatili kemp a šli jsme naposled poležet na pláž. Dali jsme si meloun a odpoledne jsme vyrazili sbalení z kempu do města na oběd=gyros. Pak už jsme jenom čekali na autobus do Heraklia a pozorovali život ve městě. V 19 hodin jsme vyjeli a v Herakliu jsme byli ve 22 hodin. Noc do odletu jsme strávili na letišti = v klimatizované hale jsme poprvé a naposledy použili teplé věci co jsme si vzali. V 5:30 jsme odletěli domů a celou cestu prospali. A to je konec jedné vydařené společné dovolené!

11. 4. 2006